CHKO Bílé Karpaty

Z geologického hlediska je tvořeno flyšovými horninami magurského příkrovu.
Flyš se skládá z mohutných vrstev břidlic, pískovců a jílovců, a protože jsou to poměrně měkké horniny, je reliéf hor zaoblený a nedosahuje nijak velkých výšek.

V okolí Starého Hrozenkova se vyskytují drobné výchozy sopečných hornin, které prorazily pískovce a jílovce, a pozůstatkem sopečné činnosti jsou i minerální prameny.
K nejznámějším patří kyselky v lázních Luhačovice v čele s proslulou Vincentkou.

Lesy pokrývají necelých 50 procent rozlohy, ale původní porosty byly z velké části vykáceny už v době tzv. valašské kolonizace, pro niž bylo typické pastevectví.

Na loukách a pastvinách však zůstaly osamocené stromy, které dodávají krajině charakter anglického parku.

Z botanického hlediska jsou nejcennější bělokarpatské květnaté orchidejové louky s výskytem vstavačovitých.
K nejvzácnějším zástupcům tohoto druhu patří tořič čmelákovitý i včelonosný a rudohlávek jehlancovitý.
Kromě vstavačovitých se tu vyskytují i další ohrožené druhy rostlin, např. lilie cibulkonosná a šafrán bělokvětý.

Pro zachování těchto lokalit je třeba pokračovat v tradičním způsobu hospodaření.
Zvířena oblasti je vcelku běžná, vzácně sem zavítá medvěd hnědý, rys ostrovid nebo kočka divoká.
Budeme-li mít štěstí, můžeme z ptáků zahlédnout dudka chocholatého nebo čápa černého.

Pro Bílé Karpaty je typické kopaničářské osídlení, rozptýlené i ve vyšších polohách.

K větším sídlům patří na severu Valašské Klobouky, v centrální části Bojkovice a na jihu Strážnice.

Známým rekreačním místem je vodní nádrž Lučina na potoce Radějovka, milovníci zimních sportů směřují na Mikulčin vrch (779 m).