CHKO Broumovsko

Ve střední části je to Polická vrchovina tvořená usazenými horninami svrchní křídy; v okrajových částech se vyznačuje stupňovitým reliéfem se strmými, místy skalnatými svahy v čele vrstev a mírnými svahy sledujícími sklon vrstev. Takovému typu reliéfu se říká kuesta.
Ve střední části Polické pánve najdeme pískovcové tabulové plošiny (Adršpašsko-teplické skály) a osamělé svědecké vrchy (Ostaš) se skalními městy.
Třetím podcelkem je Žacléřská vrchovina, tvořená převážně usazenými horninami z období mladších prvohor a svrchní křídy. Dominantou je vrch Turov (603 m) a pásmo Jestřebích hor se Žaltmanem (739 m).

Napříč Broumovským výběžkem prochází rozvodí, které sleduje hřbet Broumovských stěn.
Stěnava odvádí vody do Baltského moře, Metuje do Labe a tedy do Severního moře.

V minulosti bylo území více zalesněno, dnes lesy pokrývají asi třetinu plochy. Většinou jde o druhotné smrčiny, ale na vrcholcích pískovcových skal se zachovaly reliktní bory a v hlubokých stinných roklích jedlobučiny. Druhově bohaté rostlinstvo je v údolních nivách a v mokřadech, kde roste ďáblík bahenní, vachta trojlistá, zábělník bahenní, kruštík bahenní, upolín evropský, bledule jarní, tolije bahenní a rosnatka okrouhlolistá.
Ze vzácnějších druhů se vyskytuje lilie zlatohlavá nebo měsíčnice vytrvalá.

Nepřístupné skalní srázy umožňují hnízdění ořešníka kropenatého, kání, sokolů, krkavce velkého a naší největší sovy, výra velkého.

Turisticky atraktivní jsou horské hřbety na okrajích CHKO. Na severovýchodě je to pásmo Javořích hor (Ruprechtický Špičák, 881 m).

Z nejvyššího vrcholu je krásný výhled především do Polska a Góry Kamienné. Půvabné je Heřmánkovické údolí s balvanovým proudem pod Čertovým vrchem a s Mufloními skálami.

K méně navštěvovaným patří Šonovské kopce s vrchem Homole zv. Šonovská sopka, kde můžeme v zimě pozorovat únik teplého vzduchu, nahromaděného během léta v podzemních trhlinách.

Na jihozápadě území se zdvíhá pásmo Jestřebích hor (Žaltman, 739 m). V nejvyšším bodě stojí kovová rozhledna umožňující kruhový výhled. Spatříme odtud i dvě stolové hory v Polsku Malou a Velkou Hejšovinu, kterou proslavily pohádky Karla Čapka. Ke zdejším zajímavostem patří araukarity, zbytky prokřemenělých kmenů nahosemenných dřevin (asi 300 milionů let).

Jiného původu jsou tzv. zkamenělé chleby, jejichž tvar dal vzniknout pověsti o lakotě a zkamenělých pecnech. Ve skutečnosti jsou to odolnější jádra zvětralých pískovců a najdeme je u Skalákovy studánky v údolí Zbečnického potoka pod vrchem Maternice (546 m). K tomuto místu poblíž Hronova se vztahuje děj románu A. Jiráska Skaláci; vodě ve studánce je připisována léčivá moc.
Blaníkem Jiráskova kraje se nazývá stolová hora Turov (603 m) nad údolím Rokytnického potoka. I tento vrch je opředen pověstmi o svatováclavském vojsku, dřímajícím v jeho nitru. Na vrcholu stojí Jiráskova chata, v okolí můžeme vidět pěkně tvarované skalní útvary, např. Kačenčiny kameny.

Zajímavým kopcem je Vysoký kámen nad levým svahem údolí Dřevíče u Stárkova. Nejenže je na něm vyhlídka, ale pozornost upoutá asi 100 m dlouhá a 20 m hluboká rozsedlina, která vznikla gravitačními pohyby horninových bloků ve strmém svahu. Mezi nejatraktivnější části patří Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny a Ostaš.