CHKO Český kras
Největší krasové území v Čechách leží mezi Berounem a Prahou a jeho osu tvoří tok Berounky. Území je součástí Karlštejnské vrchoviny i Pražské plošiny. Vápencové masivy jsou jádrem staroprvohorní mořské pánve Barrandienu, na jejímž dně vznikla mocná souvrství vápenců.
O knize
Objednat knihu
Napsali o turistické encyklopedii
Labské Pískovce
Český ráj
Národní park Podyjí
Usazeniny s mimořádným množstvím zkamenělin patří k nejvýznamnějším geologickým lokalitám.
Geologické složení a význam staroprvohorní pánve objevil pro vědu v 19. stol. francouzský inženýr Joachim Barrande.
Vápence Českého krasu netvoří souvislé krasové území, ale jakési izolované ostrovy, kde především ve vápencích devonu vznikly krasové jevy – rokle, závrty, škrapy, vyvěračky a jeskyně.
Méně časté jsou tyto jevy v čistých silurských vápencích. V jeskyních se dochovaly pozůstatky zvířat, obývajících střední Čechy od konce třetihor do současnosti.
Ale jeskyně využívali jako obydlí i lidé, a to od starší doby kamenné, což dokládají četné archeologické nálezy.
Pozoruhodné jeskyně jsou v kaňonu Berounky u Srbska (Krápníková, Barrandova, Ementál, Tomáškova propast), v údolí Kačáku (Nad Kačákem, Skalní kostel), ve skalách pod Tetínem i v podzemí dolů Amerika a Mořina.
Část jich vzala za své při těžbě vápence.
V krasu najdeme vegetaci i faunu vázanou na teplé a suché vápencové podloží.
Jsou tu doubravy a habrové doubravy s babykou a lípou, teplomilné křoviny (dřín, skalník, dřišťál, hloh, brslen, svída), na skalách a skalních stepích roste bělozářka liliovitá, lilie zlatohlavá, koniklec luční, hlaváček jarní aj.
V listnatých lesích kvetou zjara koberce sasanky hajní a jaterníků podléšky, objevíme tu dymnivku dutou, lechu jarní, mařinku vonnou, na lesních světlinách pak žlutě kvetoucí prvosenky jarní.
Žije tu velké množství teplomilných druhů brouků a plžů.
