CHKO Křivoklátsko

Smyslem ochrany je chránit dendrologicky a lesnicky cennou oblast.Roste tu 84 druhů stromů a keřů a 1300 druhů cévnatých rostlin.

Také zvířena je bohatá a vždycky byla, o čemž svědčí i fakt, že se jedná o dávné lovecké revíry českých knížat a králů. Nejvyšším vrcholem je Těchovín (617 m).

Geologické podloží tvoří převážně horniny starohorního útvaru.
Jsou to např. přeměněné droby a různé břidlice, místy s vložkami tvrdých buližníků, které můžeme vidět v podobě výrazných kamýků (Hudlická skála, Vraní skála aj.). Sopečné horniny čedičového původu tvoří např. Čertovu skálu mezi Týřovicemi a Nezabudicemi. V jílovitých břidlicích byly nalezeny zbytky zkamenělin v usazeninách kambrického moře. Šlo především o otisky trilobitů, na něž jako první upozornil Joachim Barrande, který zde vyměřoval trasu zamýšlené koněspřežní dráhy.

Chráněná oblast zabírá velkou část Křivoklátské vrchoviny, která je tokem Berounky rozdělena na severní Lánskou pahorkatinu a jižní Zbirožskou vrchovinu.
Řeka se tu vine v několika půvabných meandrech místy travnatou nivou a bývala rájem rybářů. Vzpomeňme jen na povídky Oty Pavla a jeho vztah ke Kouřimecké rybárně. V létě řeka ožívá vodáky a pro ně byla zřízena Vodácká NS se zastávkami na nejzajímavějších místech; začíná na říčním km 80 za Zvíkovcem a končí na km 20 u Řevnic.

Původní skladbu lesa pozměnil svou činností člověk mýcením porostů pro výrobu dřevěného uhlí, které se v údolí Úpořského potoka pálilo ještě po 2. svět. válce, a také těžbou stavebního dřeva a dřeva používaného k tavbě železné rudy. V 18. stol. byly mýtiny osazovány smrkovými monokulturami.
Původní porosty se proto dochovaly jen na méně přístupných místech a v údolí potoků, např. listnaté lesy při horním toku Klíčavy a v údolí Vůznice nebo staré bučiny v okolí Skryjí.

Zajímavá jsou původní společenstva vzácného tisu; na území CHKO bylo napočítáno 3000 jedinců a tisy jsou chráněny v rezervacích. Na vrcholech kopců místy najdeme tzv. pleše, travnaté skalní stepi se společenstvy teplomilných rostlin a živočichů. Mohli bychom tu zahlédnout i stádečko muflonů.

Rostlinstvo Křivoklátska lze rozdělit do několika typů. Na vyhřátých skalách a stráních roste teplomilná a suchomilná květena, chladnější místa s minerálně chudšími půdami si zabrala květena podhorského až horského typu. Pro oblast je typická kyčelnice devítilistá, bělozářka liliovitá, lýkovec jedovatý nebo hvězdnice chlumní.

Z fauny se daří bezobratlým, žije tu např. pozoruhodný a vzácný teplomilný ploskoroh pestrý, který dovede chrastit křídly, nebo náš největší brouk roháč obecný, životně svázaný se starými dubinami, objevit můžeme i tesaříka obrovského ad.

Ornitologové napočítali 12 druhů ptáků, z nichž nejvzácnější jsou luňák červený, včelojed lesní a čáp černý. Vyskytuje se šest druhů plazů. Největší šelmou je jezevec, početní jsou drobní savci, samozřejmě se vyskytuje vysoká a srnčí zvěř, prase divoké a již zmínění mufloni.

Na Křivoklátsku má dlouhou tradici myslivost; posledního medvěda tu zastřelili r. 1692, rysa r. 1695, vlka r. 1724 a divoká kočka se dokázala schovávat až do r. 1780.
Dnes je na území jediná udržovaná obora v Lánech (nepřístupná).

Pozornost návštěvníků poutají také starobylé a hrady a zříceniny Křivoklát, Krakovec, Týřov, Žebrák a Točník.

K větším sídlům patří Zbečno, Žebrák, Zbiroh a Křivoklát, těsně za hranicí leží Rakovník, Nové Strašecí a Beroun.