CHKO Moravský kras

Krasové plošiny se uklánějí od nejvyššího bodu na severu (Helišova skála, 613 m) směrem k Brnu. Do plošin jsou zaříznuté až 150 m hluboké kaňony, místně zvané žleby, např. Pustý a Suchý žleb.

Téměř 60 procent území pokrývají lesy, které si v obtížně přístupných místech uchovaly téměř přirozenou skladbu.
Po obvodu chráněné oblasti najdeme větší i menší sídla, která jsou výchozími místy pro poznávání krasu. Patří k nim Blansko, Adamov, Brno, Sloup, Ostrov u Macochy, Rudice, Jedovnice, Křtiny ad. Parkoviště uvnitř krasu jsou u všech přístupných jeskyní a před Správou CHKO u Skalního Mlýna.

K typickým povrchovým krasovým jevům patří závrty, které pozorujeme jako mísovité nebo nálevkovité prohlubně. Většinou jsou propojeny s podzemními dutinami a povrchová voda jimi prosakuje do podzemí.

Typický je Blažkův závrt u jeskyně Balcarka, závrty v polích u Vilémovic nebo Jandourkovy závrty na Ostrovské plošině. K dalším povrchovým jevům patří samostatné skály zv. hřebenáče, skalní okna a mosty.
Ve většině případů se jedná o zbytky zřícených jeskyní. Ukázkové jsou např. Hřebenáč u Sloupu, hřebenáče v Kolíbkách, Čertův most v Suchém žlebu nebo Čertova branka v Pustém žlebu.

Ke krasovým jevům na pomezí mezi podzemím a povrchem patří ponory a vývěry. V ponorech nebo propadáních se toky ztrácejí do hlubin, ve vývěrech naopak podzemí opouštějí a vytékají na povrch. Propadání můžeme pozorovat u Staré skály u Sloupu, u Nové Rasovny, nebo u Rudice. Typickým vývěrem je vývěr Punkvy v Pustém žlebu nebo vývěr Jedovnického potoka u Býčí skály.

Dalším krasovým fenoménem jsou jeskyně, kterých bylo zatím v Moravském krasu napočítáno přes tisíc. Jeskyně často tvoří propojené systémy (nejdelší 32,5 km) a dosahují úctyhodných rozměrů.

Návštěvníkům bylo zpřístupněno pět jeskynních systémů, které se svým charakterem liší.
K nejnavštěvovanějším patří Punkevní jeskyně s plavbou po podzemním toku Punkvy a prohlídkou dna propasti Macocha.
Nejstarší zpřístupněnou jeskyní Moravského krasu je Výpustek, kde Čs armáda v 60. letech vybudovala mohutný protiatomový kryt. Jeskyni mohou navštívit i hendikepované osoby, neboť je z velké části upravena jako bezbariérová. Kateřinská jeskyně ohromí návštěvníka největším zpřístupněným dómem o rozměrech 97×44×20 m.
Jeskyně Balcarka zaujme krápníkovou výzdobou a v Sloupsko-šošůvských jeskyních s vyhlídkovými můstky nahlédneme do mohutných chodeb a propastí; součástí prohlídky je i návštěva významné archeologické lokality, jeskyně Kůlna.
Císařská jeskyně je přístupná pouze pacientům a zdravotnickému personálu, protože byla upravena pro speleoterapii.

Býčí skála je pro veřejnost zpřístupňována jen při Dni otevřených dveří.
Zajímavá je i živá příroda.
Teplomilná společenstva s dubem cerem, kosatcem nízkým, kavylem Ivanovým a koniklecem velkokvětým střídají ve střední části krasu rozlehlé bučiny s kyčelnicí cibulkatou i devítilistou, okroticí červenou nebo lilií zlatohlavou. Na suťových svazích v chladnějších žlebech se setkáme s horským lesem s mohutnými jedlemi, s tisem červeným na skalách a ohroženou kapradinou jazykem jelením v podrostu.

V propasti Macocha roste zdejší endemický poddruh kruhatka Mattioliho moravská.

V krasu bylo zaznamenáno 200 druhů motýlů a přes 100 druhů bezobratlých, ale typickou skupinou jsou netopýři a vrápenci, např. netopýr velký, vrápenec malý, netopýr černý, vodní, řasnatý a velkouchý.