CHKO Pálava

Z nejvyššího vrcholu Děvína (549 m) se otvírá krásný pohled na již. Moravu a Dolní Rakousy. Na členitých svazích najdeme několik druhů přírodních společenstev, jsou tu lesy, lesostepi, drnové a skalní stepi. Na vápencových skalách zjara kvete kosatec písečný i nízký, koniklec luční i velkokvětý, křivatec maličký a další druhy.

V sousedství Pavlovských vrchů se rozkládají doubravy a dubohabřiny Milovického lesa. Přestože byly lesy zdrojem palivového i stavebního dřeva, zachovala se vcelku původní skladba dřevin, protože nové stromy nebyly vysazovány, ale množily se tzv. výmladky, tedy obrůstáním pařezů.

Do chráněné oblasti patří i široká dyjská niva u Křivého jezera, kde se střídají lužní lesy s lužními loukami. Na vodních plochách mrtvých ramen zde kvetou lekníny a stulíky, najdeme tu ostřicové porosty a rákosiny i kvalitní nivní louky, které dovolovaly až tři sklizně sena ročně.

Zvláštností CHKO Pálava je slanisko u Nesytu.
V době vysokého výparu voda vzlíná k povrchu půdy, odpařuje se a při vysoké koncentraci solí, především síranů a chloridů, se mohou na půdě vytvářet solné výkvěty. Tady roste bařička přímořská, solnička přímořská nebo sivěnka přímořská.

V živočišné říši objevíme řadu teplomilných druhů, např. kudlanku nábožnou, kobylku ságu, ploskoroha pestrého i stále vzácnějšího pestrokřídlece podražcového. Z ptactva tu žijí mokřadní a vodní druhy jako husa velká, volavka červená, kvakoš noční, i druhy skalní a lesní, k nimž patří zedníček skalní, bělořit šedý, lelek lesní aj.

Starobylé osídlení krajiny dokládají archeologické nálezy u Dolních Věstonic a Pavlova. Ve středověku byly postaveny pohraniční strážní hrady Děvičky a Sirotčí hrádek a po obvodu Pavlovských vrchů vznikla sídla, která můžeme využít jako základnu při poznávání zdejší krajiny.

Největším městem je Mikulov, k menším sídlům patří Horní a Dolní Věstonice, Pavlov, Milovice a Bulhary.