Krkonošský národní park

Krkonoše jsou členitá hornatina složená především z břidlic, zvláště svorů, a žul. Pohoří bylo dlouho neobydlené, lidé sem začali pronikat při hledání zlata, drahých kamenů a při přírodovědném výzkumu.

Autor proslulého herbáře, P. A. Mattioli, zde sbíral léčivé byliny v 16. stol., v r. 1786 se vydala do hor první vědecká expedice. Obyvatelé se zpočátku živili těžbou dřeva a později pastevectvím, které se rozšířilo až do nejvyšších poloh. Roubené chalupy na zděných podezdívkách, kterým se říkalo boudy, začaly posléze poskytovat služby turistům.

První návštěvníci do hor zamířili v polovině 18. stol., ale rozmach turistiky přineslo až 19. a 20. stol.

V roce 1963 byl vyhlášen první národní park u nás, KRNAP. Jeho rozloha (36 327 ha) zabírá prakticky celé pohoří.

Cílem ochrany je zachování horské krajinné scenerie s pozůstatky čtvrtohorního zalednění. K nim patří trogy – ledovcová údolí (Obří a Labský důl), kary (především Kotelní jámy, vrcholové izolované skalky zv. tory (Violík, Mužské a Dívčí kameny), vzácné kamenné polygony (Vysoké Kolo, Luční hora), mohutná kamenná moře (Malý Šišák, Vysoké Kolo), mrazové sruby, sutě a balvanové proudy.

Krkonoše mají velmi zajímavé rostlinstvo, k nejvzácnějším patří pozůstatky ledových dob starších čtvrtohor, tzv. glaciální relikty, jakými jsou např. ostružiník moruška, všivec krkonošský a lomikámen sněžný.Ještě vzácnější jsou endemity, které nikde jinde nerostou. Mezi ně se řadí jeřáb krkonošský a téměř tři desítky druhů jestřábníku.
Rostlinná společenstva jsou uspořádána do výškových stupňů, z nichž jsou nejcennější oblast ledovcových karů a oblast nad horní hranicí lesa, tzv. krkonošská tundra.

I mezi zvířaty najdeme glaciální relikty, k nimž patří hraboš mokřadní, kulík hnědý, kos horský a plž vrkoč severní.

Krkonošské smíšené lesy byly zlikvidovány těžbou dřeva pro stavebnictví a sklářský průmysl. Od 18. a 19. stol. byly nahrazovány méně odolným smrkovými porosty cizího původu.
Ty v 2. polovině 20. stol. utrpěly silnými průmyslovými exhalacemi, a to především ve vrcholových partiích.

Přesto byly v r. 1992 Krkonoše zahrnuty mezi biosférické rezervace UNESCO. Uvnitř KRNAP byla vyhlášena další zvláště chráněná území, z nichž Černohorská rašelina, Pramen Labe a Rýchory.

Krkonoše mají tři centra, z nichž ani jedno není průjezdné: na východě je to Pec pod Sněžkou, ve středu Špindlerův Mlýn a na západě Harrachov, který je od r. 2009 propojen lanovkami s Rokytnicí nad Jizerou.

Nejbližšími velkými městy po obvodu pohoří jsou na východě Trutnov a ve střední části Vrchlabí.
Právě z těchto center se lze vydávat do vrcholových partií hor.

K tomu napomáhají skibusy a cyklobusy, hustá síť značených cest a stále větší množství lanovek.