Národní park České Švýcarsko

Součástí parku jsou tedy celé Jetřichovické stěny s Pravčickou bránou a malá část Růžovské vrchoviny s dominantním Růžovským vrchem (619 m), zdaleka viditelným čedičovým kuželem.

Unikátnost NP spočívá v mimořádné pestrosti povrchu, v němž se střídají horní plochy kdysi celistvé pískovcové tabule s hlubokými kaňony a skalnatými roklemi.

Zdejší pískovce představují zpevněné usazeniny druhohorního moře, po jehož ústupu zůstala v kraji pískovcová deska, silná až několik set metrů. Ta byla v třetihorách rozpukána a další miliony let podléhala vodní erozi a zvětrávání. Při třetihorní sopečné činnosti proniklo na povrch magma čedičového typu, a tak vznikly známé kužely, např. Růžovský vrch, Vosí vrch nebo Hřebec.

Krajina skalních měst, skalních stěn (Křídelní stěna), věží, soutěsek, roklí a suchých údolíček má také zajímavé tvary mikroreliéfu.
Můžeme tu pozorovat voštiny různých typů, najdeme tu vodorovné skalní římsy a lišty, převisy a jeskyňky, nápadné pseudoškrapy apod.

Pestrost povrchu se projevuje i ve složení rostlinstva a zvířeny, a to zejména bezobratlých (hmyzu, plžů, pavouků, červů ad.). V chladném prostředí soutěsek rostou druhy podhorské a horské jako chráněná kapradina žebrovice různolistá, čípek objímavý, plavuň pučivá a různé druhy mechů a lišejníků.
Daří se tu smrkům, což dokládá chráněný Královský smrk u můstku přes Kamenici u bývalého Dolského mlýna; smrk má obvod kmene přes 4 m, je vysoký 27 m a jeho stáří se odhaduje na 160 let. Na vyhřátých okrajích vrcholů pískovcových skal rostou borovice s podrostem vřesu, borůvčí a brusinek.

Přes 90 procent plochy NP je zalesněno, ale většinou druhotnými porosty, např. borovicí vejmutovkou. Na okrajích pasek roste nápadný náprstník červený.

Snahou pracovníků NP je vrátit lesům postupně jejich přirozenou skladbu.

Do NP se vrátil sokol stěhovavý, tetřívek a rys ostrovid, tedy druhy, které tu byly kdysi vyhubeny. Žije tu prase divoké, jelení a srnčí zvěř, z menších savců kuna lesní a skalní a plch velký.

Z ptactva tu je káně lesní, krkavec velký, hnízdí zde výr velký. V údolí řek lze spatřit skorce vodního, ledňáčka říčního nebo čápa černého, do vod se vrátila i vydra říční.

Velkou předností je, že se na území NP téměř nevyskytují lidská sídla, s výjimkou osad Mezná a Mezní Louka.

Je to nejen z důvodu obtížné dostupnosti, ale i tím, že po 2. svět. válce byly některé obce zlikvidovány. Zůstaly osamocené penziony Na Tokáni a Zámeček, ostatní sídla leží po obvodu NP (Kyjov, Doubice, Jetřichovice, Vysoká Lípa, Kamenická Stráň a Hřensko). Najdeme v nich doklady lid. architektury, zejména roubené chalupy s hrázděnými patry a štíty. Stavby pocházejí většinou z 18. a 19. stol.

K nejpřitažlivějším místům patří Pravčická brána, Soutěsky Kamenice (Tichá a Divoká), Kyjovské údolí.